Hedy Kieslerová rakousko - americká herečka a vynálezce

Celým jménem Hedwig Eva Maria Kiesler
* 9. listopadu 1914 Vídeň, Rakousko - Uhersko
+ 19. ledna 2000 Altamonte Springs, Florida, USA.
Byla považována za jednu z nejkrásnějších hereček stříbrného plátna. V zahraničí vystupovala pod jménem Hedy Lamarr.

FILMOVÉ ROLE
Hedy se proslavila především filmem Extase z roku 1932 (režie Gustav Machatý). V tomto experimentálním filmu hrála několik minut nahá, což byl jeden z prvních případů ženské nahoty ve filmu. To byl pro tehdejší společnost takový šok, že film odsoudil mj. papež Pius XII. a Adolf Hitler ho dokonce zakázal. Ve většině kopií (amerických i evropských) byly vybrané scény s nahou herečkou vystřiženy.
Ve snímku Samson a Dalila (1949, dvakrát Oscar za výpravu a kostýmy nominace: kamera, speciální efekty, hudba) dostala roli svůdkyně, ale ta byla jenom posledním vzepětím před definitivním úpadkem. Z pohledu její kariéry byl film natočený podle biblických námětů trhákem, další nabídku legendárního režiséra a producenta Cecila B. de Mille však Hedy Lamarr odmítla.

ŽIVOTOPIS
Prvním manželem byl německý průmyslník a zbrojařský magnát Friedrich Mandl. Byl chorobně žárlivý, často tropil scény a dal svoji manželku neustále střežit. Snažil se z celého světa skoupit všechny kopie Machatého filmu Extáze. Hedy toužila se ze svého zajetí dostat. Nakonec v převlečení za služku a s bohatou kolekcí šperků vycestovala do Francie a v r. 1937 se nechala na dálku rozvést.
Pak se vydala do USA. Na lodi se seznámila s L. B. Mayerem, šéfem společnosti Metro - Goldwyn - Mayer. Ten pro ni vymyslel umělecké jméno Lamarr a angažoval ji do několika filmů.

ELEKTROTECHNIKA
Její manžel Friedrich Mandl ve svém domě hostil četné významné armádní důstojníky a zbrojní odborníky, kteří otevřeně diskutovali o různých vojenských problémech. V té době právě zkoušeli nový systém dálkového řízení torpéd pomocí radiových signálů. Problémem byla ochrana signálů proti odposlechu a rušení. Jako hostitelka byla přítomna u těchto rozhovorů mladá Mandlova žena. Nikdo nepředpokládal, že by mladá kráska mohla mít o odborné řeči zájem nebo jim rozumět. To byl velký omyl, mladá paní o problém zájem měla.
A dostala geniální nápad. Pokud se bude nosná frekvence signálů nepravidelně v krátkých intervalech měnit, nebude odposlech možný. Musela být ještě vyřešena synchronizace ladění vysílače a přijímače. Se svým značně starším manželem, jehož nenáviděla, se svůj nápad rozhodně nechtěla dělit.
V letech 1923 - 1925 George Antheil pro film "Ballet Mécanique" složil hudbu pro 16 mechanických klavírů, které měly hrát synchronně. Ve spolupráci s Hedy Lamarr tento princip oprášil a spolu dospěli k představě radiotechnické přenosové cesty, u níž by se synchronně, pomocí děrné pásky, přelaďoval jak vysílač, tak přijímač. Postup, kdy při přenosu informací se vysílač a přijímač synchronně přelaďují na další a další frekvence a který je znám pod zkratkou FHSS (Frequency-hopping-spread-spectrum), tedy zvláštní druh modulace odolné proti odposlechu, si Antheil a Lamarr nechali patentovat v roce 1942, přičemž svůj vynález dali bezplatně k dispozici americkému námořnictvu. Podle jejich představ se měl používat k navádění řiditelných torpéd.

US Navy ale během války vynález obou umělců nevyužila a teprve v roce 1959, když vypršela patentová práva, se myšlenky ujala americká elektrotechnická firma Sylvania Electronic Systems Division a v přísném utajení, neboť se jednalo o vojenský projekt, vyvinula sdělovací systém s přeladitelnou nosnou frekvencí. Pochopitelně již nebyl řízen děrnou páskou, ale využíval tranzistorové digitální obvody. Poprvé byl "bojově" nasazen za kubánské krize v roce 1962 a uvolněn pro civilní použití až v polovině 80. let. Právě včas, aby se mohl podílet na vzniku družicových komunikačních sítí. Dnes se systémy FHSS široce používají a tvoří nedílnou součást IT. Tento přenos nalezneme jak v navigačním systému GPS, tak u satelitní televize a v sítích mobilních telefonů.

George Antheil zemřel v roce 1959, Hedy Lamarr roku 2000. Za svůj vynález nikdy nedostali ani cent. Nicméně hollywoodská filmová hvězda se alespoň dočkala morální satisfakce. V roce 1997 bylo Hedy Lamarr, snad jako jediná herečce v historii, uděleno v USA čestné uznání za zásluhy o rozvoj elektrotechniky (stála při zrodu mobilního telefonu).
V roce 1998 použila softwarová společnost Corel na obal a propagaci svého grafického programu Corel DRAW 8 překreslenou fotografii Hedy Lamarr, ale bez svolení. Z následného soudního sporu si Hedy odnesla 200 000 dolarů.