JISTĚ, PANE MINISTŘE
Kultovní britský satirický seriál o tom, jak se dělá nejvyšší politika.

Humánní společnost

Život takového ministra není, ač by to tak na první pohled mohlo vypadat, žádná procházka růžovou zahradou. Při bližším pohledu je dokonce jasné, že je to nepřetržitý sled průšvihů. Sotva se podaří zažehnat jeden malér, hned se vynoří další, ještě větší nebezpečí. Jako třeba právě teď, kdy se na hlavu chudáka James řítí strašák ve formě nezávislého vyšetřování jistého drobného "omylu", jehož se - pochopitelně s těmi nejlepšími úmysly - dopustili jeho úředníci. A jako na potvoru musí zrovna v téhle chvíli vyplout na denní světlo další nepříjemnost: rok hotová nová nemocnice, která je ještě úplně prázdná. Tedy vlastně - lidi tam jsou. Přes pět stovek úředníků. Jen ne pacienti.

Zasloužené pocty

Kolikrát už Sir Humphrey, ta nešťastná šedá eminence Ministerstva pro administrativní záležitosti, zhatil a překazil dobře míněné akce svého pána a vládce! Tedy, pravda, ne že by to ve svých důsledcích někdy Jamesovi příliš vadilo. Občas dokonce musel ex post prozíravost a zkušenosti své "pravé ruky" dodatečně ocenit, neboť se díky jeho zásahu párkrát vyhnul nepříjemnostem a malérům. Tentokrát je ovšem pevně odhodlán nedat se a prosadit svou. Ostatně kdy se mu také příště poštěstí, aby měl na všechny své podřízené v ruce tak účinný bič, jakým je vrozená lidská touha po poctách a vyznamenáních? Ovšem i ministr je jenom člověk, jemuž nic lidského není cizí. A Sir Humphrey je si téhle odvěké pravdy velice dobře vědom.

Černá listina

Máloco Jamesem Hackerem v poslední době tak otřáslo jako šokující zjištění, že byl kdysi - pochopitelně ještě coby opoziční politik - sledován a odposloucháván. Tak neuvěřitelný vpád do soukromí! Tak brutální porušování konvence o lidských právech! A nedosti na tom! Ironií osudu je to právě jeho ministerstvo, které zodpovídá za dodávky veškerého počítačového vybavení pro vládní odposlechy, prováděné dnes. S něčím takovým by se ovšem muž činu, jakým James bezesporu je, nemohl smířit, ani kdyby jej za to neprotáhli pochybným bulvárním plátkem. Stokrát jej může Sir Humphrey ujišťovat o nezbytnosti takovýchto opatření pro bezpečnost státu, on ví své. A je odhodlán učinit tak nedemokratickým praktikám přítrž jednou provždy.

Šplh po namaštěné tyči

Nemá to takový ministr lehké. Dnes a denně po něm někdo chce nějaké zásadní rozhodnutí. A to prosím bez ohledu na to, jestli bude populární, jestli tím někoho popudí nebo - nedej bože! - jestli tím uškodí sám sobě, své kariéře. Jako třeba zrovna teď, kdy je ve hře obrovský kontrakt na výrobu propanolu, který nabízí italská vláda jedné britské továrně. Ten kontrakt by znamenal záchranu podniku, který by se jinak musel zavřít, přijímání lidí místo propouštění, velké exportní výnosy... Zdá se, že nikdy nestál James Hacker před rozhodnutím jednodušším, lehčím a samozřejmějším. Jenže - co je to vlastně ten propanol?

Ďábelské nástrahy

Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní... Chudák James Hacker! Sotva se na tom ministerském křesle trochu ohřál, už začnou kolovat pověsti o tom, že premiér ještě před koncem svého funkčního období chystá změny ve vládě. Ale jaké? A koho se dotknou? Že by i jeho? A bude to pro něj znamenat povýšení nebo cestu na politické odkladiště, jakým je třeba funkce britského komisaře v Bruselu? Vše bude pochopitelně záležet na tom, jak je hodnocena jeho dosavadní práce na ministerstvu. Ale jak je vlastně hodnocena? Byl to úspěch nebo prohra? Kdo to může říct? Ó, té hrozné nejistoty! Skutečně, nemá to takový ministr lehké.

Kvalita života

Jednou z nejdůležitějších vlastností, která je pro výkon ministerské funkce nezbytná, je schopnost vždy a za každých okolností ze všeho se ctí vybruslit. James Hacker se v tomto směru musí pochopitelně ještě hodně učit. Naštěstí má ovšem pořád k ruce (nebo za zády?) svou šedou eminenci. A Sir Humphrey už dokáže dohlédnout na to, aby se "jeho" ministr v nějakém tom maléru neutopil. A že by takových příležitostí bylo v každodenním provozu ministerstva víc než dost! Jako třeba právě teď, kdy se ministr zase jednou ocitl mezi dvěma mlýnskými kameny. Tím jedním je městská školní farma a tím druhým nová kancelářská budova banky.

Otázka loajality

O máločem je James Hacker tak pevně přesvědčen jako o tom, že zvláštní výbory jsou na světě jen proto, aby komplikovaly ministrům život. Zvlášť když někteří jejich členové jsou vůči nim apriori nepřátelsky naladěni. A právě před jedním takovýmto parlamentním výborem má dnes James hájit efektivitu práce svého ministerstva. Že to nebude nic příjemného, o tom věděl dávno. Ovšem že mu budou šlapat na kuří oka s takovou vehemencí, to by si nedokázal představit ani ve svých nejděsivějších snech. A to ještě netuší, s jakou pozorností celou tuto záležitost sledují místa nejvyšší.

„Bůh stvořil člověka, když ho přestaly bavit opice. Na další pokusy už pak neměl nervy.“ Mark Twain