JISTĚ, PANE MINISTŘE
Kultovní britský satirický seriál o tom, jak se dělá nejvyšší politika.

Rovnoprávnost

Pochybovat ve druhé polovině dvacátého století v zemi s tak vyspělou demokracií jako je Velká Británie o rovnoprávnosti žen - to by se mohlo soudnému člověku zdát přinejmenším přehnané, ne-li přímo absurdní. A přece, přiznejme si to otevřeně, i tady existují sféry, kde je účast žen ve vrcholných funkcích záležitostí dosti problematickou. Státní správa, jak musí Jim s politováním připustit, je, bohužel, jednou z nich. Není tedy divu, že takový bojovník proti všemu zpátečnickému a překonanému, jakým Jim je, se rozhodne s tímto nešvarem neprodleně skoncovat. Jeho cíl je jasný: odstranit tuto diskriminaci a nejpozději do čtyř let docílit pětadvacetiprocentního podílu žen. Že je to utopie? No to bychom se na to podívali!

Výzva

Získat od bulvárního tisku označení "vrchní byrokrat v zemi" není jistě nic lichotivého. Jamese to také vůbec netěší, zvlášť když je nezvratně přesvědčen, že celý jeho pobyt na ministerstvu je jedním dlouhým - pravda, nepříliš úspěšným - bojem proti byrokracii a za snižování přezaměstnanosti ve státní správě. Teď však nadešla chvíle, kdy bude moci světu dokázat, že to myslí vážně. Neboť změna vládních kompetencí naložila na jeho bedra správu místních úřadů, pověstných, je-li to vůbec možné, ještě větší byrokracií než všechna ministerstva. A James je pevně rozhodnut nepromarnit tuto jedinečnou příležitost a zvednout hozenou rukavici.

Kostlivec ve skříni

Jestli něco přidělává ministrům vrásky a budí je v noci ze snu, pak je to nepochybně představa zvědavého a zvídavého novináře, který se nepříjemně šťourá v jejich pracovních či soukromých záležitostech. Není tedy divu, že se James poněkud vyděsí, když jej jeden takový redaktůrek přijde informovat o tom, že vláda se chystá předat úplně zadarmo soukromému podnikateli majetek v hodnotě 40 milionů liber. Po prvním šoku však ihned následuje úleva: ta zbabraná smlouva byla uzavřena před třiceti lety, takže on je v tom tentokrát opravdu nevinně. Ať si tedy noviny, v tušení tučného sousta, spánembohem šťourají!

Morální rozměr

Chudák James Hacker! Nemine pomalu ani den, aby jej jeho funkce nepostavila před nějaké neřešitelné dilema. Jako třeba právě teď, kdy se ze spolehlivých zdrojů dozví, že kontrakt, který s takovou slávou před pár dny ratifikoval v Kumránu, byl de facto uzavřen na základě korupce. K něčemu takovému přece nemůže čestný muž mlčet! Ovšem na druhé straně - vždyť se jedná o kontrakt na jednu z největších zakázek Británie v Perském zálivu! Kontrakt, který přinese tisíce pracovních míst a miliony dolarů z exportu! Lze to všechno zahodit kvůli "drobné technické neobvyklosti", s níž byl uzavřen?

Danajský dar

"Timeo Danaos et dona ferentes..." neboli "Bojím se Danajských kteří přinášejí dary..." Každý absolvent gymnázia pochopitelně ví, co tento notoricky známý citát znamená. James Hacker ovšem, bohužel, studoval ekonomiku. A snad právě proto nedokáže odhadnout, že titul dopravního náčelníka, který mu tak úlisně nabízejí nejbližší premiérovi spolupracovníci, není ani tak "skutečnou poctou", "významným nárůstem jeho odpovědnosti" a "možností vypracovat pozitivní národní politiku integrované dopravy" jako spíš darem, kterému se mezi vzdělanci odjakživa říká "danajský".

Kazatel v lihu

Co tě nepálí, nehas, radí jedno moudré rčení. James Hacker se ale ještě ani po těch měsících strávených na ministerstvu nevyléčil z přesvědčení, že zlu by se mělo odporovat vždy a všude, ať už to má člověk v kompetenci nebo ne. A tak když se jednoho dne dozví superdůvěrnou informaci o tom, že italští teroristé jsou zřejmě mimo jiné vyzbrojováni i britskými zbraněmi, nezaváhá ani na okamžik: To se musí neprodleně dozvědět hlava zpravodajské služby, neboli premiér osobně.

Kultura má zelenou

James Hacker není jen ministrem vlády, on je také poslancem za jeden volební obvod. Zdálo by se, že tyto dvě funkce nemohou být nikdy v rozporu, ovšem zdání občas klame. O čemž se má James přesvědčit, když se hodlá vzít za záchranu místního fotbalového klubu, jemuž hrozí bankrot. Ten plán je pochopitelně geniálně jednoduchý: prodá se stará Plodinová burza, která je už stejně na spadnutí a o niž se zajímá jeden z největších řetězců supermarketů, a peníze, získané touto transakcí, zachrání klub. Stačí jen změnit územní rozhodnutí. Má to však drobný háček. V té burze sídlí totiž místní galerie. A milovníci umění začnou bít na poplach. James je ovšem, jako vždy, rozhodnut prosadit ten skvělý plán proti všem.

Partajní hrátky

Není v životě strany závažnějšího okamžiku, než je ten, v němž má ze svých řad zvolit toho nejlepšího muže pro nejdůležitější funkci ve státě. A není pro partajního předsedu těžší chvíle, než je ta, v níž musí rozhodnout, koho z možných kandidátů podpoří. James si pochopitelně plně uvědomuje tíhu zodpovědnosti, která leží na jeho bedrech. Má dát svou podporu dosavadnímu ministru financí Ericovi, nebo má spíš podporovat kandidaturu stávajícího ministra zahraničí Duncana? Těžké rozhodování! Vždyť oba jsou to muži na svých místech, skvělí politici a každý z nich by jistě byl vynikajícím premiérem! Jenomže oba jsou zároveň lídry vnitrostranických frakcí a zvolení jednoho či druhého by nepochybně dříve či později znamenalo rozkol a rozštěpení strany... Nebylo by snad moudřejší najít nějakého dalšího, kompromisního kandidáta, na jehož jméně by se - ať už z jakýchkoliv důvodů - dokázali shodnout všichni? Jenomže kde takového muže vzít?

„O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.“ Jan Werich