JISTĚ, PANE PREMIÉRE
Kultovní britský satirický seriál o tom, jak se dělá nejvyšší politika.

Muž přes palubu

Čím vyšší je úřad, tím vyšší je úroveň paranoie, říká Sir Arnold. A ten to přece, coby bývalý tajemník vlády, musí vědět. James Hacker na příklad tone v obavách, že někdo může usilovat o jeho tak těžce vydobyté premiérské křeslo, odjakživa. A tak jej zpráva o spiknutí, které se proti němu chystá, vlastně vůbec nepřekvapí. Neboť on dobře ví, že na nikoho ze svého okolí se nemůže spolehnout. Že slovo "loajalita" pro ministra jeho vlády znamená pouze to, že strach ze ztráty vlastního postu je větší než naděje, že mu vyfoukne ten jeho.

Služební tajemsví

Otázka: čím se má zabývat člověk po skončení své profesionální kariéry?
Odpověď: pochopitelně psaním a publikováním memoárů.
Není tedy divu, že se této bohulibé činnosti s chutí oddává i Jamesův předchůdce v premiérském křesle. Ovšem informace, které by se takto mohly dostat ke čtenářům, Jamese vůbec nenaplňují nadšením. Koho by ostatně potěšilo, kdyby si o něm lidé měli přečíst, že "svým příchodem na ministerstvo průměrný věk vlády zvýšil, ale její průměrné IQ snížil", že. Ještě že má kabinet právo se k celé té kauze vyjádřit předem a tak nebezpečnému vyzrazení služebního tajemství zabránit.

Diplomatický incident

Nic není křehčího než vztahy mezi dvěma suverénními státy, z nichž každý je přesvědčen o své nadřazenosti. A mají-li se takové dvě země dohodnout na něčem konkrétním, na záležitosti, která je na té i oné straně považována za prioritu, a vítězství v ní za věc cti a celonárodního zájmu, pak opravdu stačí maličkost, prkotina, aby ve vzájemných vztazích začalo jiskřit a drobné nedorozumění přerostlo v otevřený střet. Mezi Anglií a Francií se takovým prubířským kamenem přátelství stala stavba kanálu pod La Manchem. A tou prkotinou, která by ji mohla ohrozit, malé roztomilé štěňátko. Že je to absurdní? To ovšem nevíte, z čeho všeho se může zrodit diplomatický incident.

Střet zájmů

Zase jednou leží na bedrech Jamese Hackera tíha rozhodnutí, které může ovlivnit chod celé země, neřku-li světa. Neboť pánem světa, jak věděl už klasik, jsou peníze a proto není vůbec zanedbatelné, kdo bude stát v čele Britské Centrální banky. Zvlášť když je na spadnutí bankovní skandál přímo grandiozních rozměrů, protože jistá ne právě bezvýznamná banka porušila základní pravidlo všech bankéřů: kdo je křivák, má být chytrý, kdo je neschopný, má být poctivý.

Všechnu moc lidu

Po čem jsou politici během celé své kariéry přímo posedlí? Správně, po publicitě a popularitě. Neboť to jim pomůže ke znovuzvolení. Ani James není pochopitelně výjimkou, zvlášť když se poslední dobou jeho šance na udržení v nejvyšší politice povážlivě tenčí. Dobrý nápad, jak zvýšit svou oblibu, by snad byl ochoten vyvážit zlatem. A teď mu jeden geniální přímo spadl do klína! Zreformuje systém místní samosprávy tak, aby o svých věcech rozhodovali skutečně ti, kterých se to týká. Konec formalitám, konec byrokracie, všechnu moc lidu! Jestli se ovšem některé dřívější Jamesovy plány Siru Humphreymu nelíbily, pak je tento v jeho očích roven přímo odjištěnému granátu.

Patron umění

Učení dělá mistra a James už dnes zdaleka není takovým naivním prosťáčkem, jako když v nejvyšší politice začínal. Intrikán kalibru Sira Humphreyho z něj pochopitelně nikdy nebude, sem tam už ovšem dokáže vystrčit růžky a prosadit si svou. Nebo se o to alespoň statečně pokouší. Jako třeba zrovna teď, kdy mu hrozí, že jej na veřejném, živě televizí vysílaném předávání divadelních cen ředitel Národního divadla zostudí jako neuvěřitelného lakotu a držgrešli. A to všechno jen proto, že není spokojen s výší vládního grantu pro Radu pro umění. Jako by premiér mohl za chudou státní kasu! James však není z těch, kdo se vzdávají bez boje.

Školská reforma

Zase jednou se James rozhodl, že chytne býka rovnou za rohy. A to přímo v záležitosti tak všeobecného zájmu, jakou je vzdělávání a školství. Jeho myšlenka je, jako ostatně vždycky, geniálně jednoduchá. Pryč s byrokracií, formalitami a úředním šimlem! Přenesme pravomoci na místní samosprávy! Proč by ve školství nemohl fungovat stejný systém, jako ve zdravotnictví? Proč nedat rodičům možnost, aby si pro své děti vybrali školu podle svých představ a proč neplatit školám za žáka? Ty dobré by vzkvétaly, ty špatné by se jednoduše zavřely. Že se to nebude líbit ministerstvu školství? A je jeho existence tak nezbytná? Zase jednou ovšem James netuší, co si zavařil.

Spetitá síť

Jak ošemetná věc je pravda! V demokracii by pochopitelně měla být alfou a omegou všeho dění. Každý správný politik - a James Hacker si pochopitelně činí nárok být za takového považován - ovšem dříve či později pozná, že jsou případy, kdy se s ní daleko nedojde. Každý správný politik však také ví, že není vždy nutno nějaký fakt záměrně utajovat. Že mnohdy úplně postačí, když pouze není sdělen či zveřejněn. Že výsledek je v obou těch případech týž? To je ovšem velice přízemní chápání tak složité věci, jakou je diplomacie.

„Jedna ženská vidí často dál, než pět mužských s dalekohledem.“ Jan Werich