Stojí zato   

LONDÝN - 20.4.1653

Rozehnání tzv. Dlouhého parlamentu
„Je nejvyšší čas ukončit vaše zasedání, jež jste zostudili opovrhováním vším dobrým a poskvrnili všemi neřestmi. Nejste než sebranka a odpůrci blahodárné správy. Nejste než nájemní ničemové.
Svou zemi byste prodali za kus bídného žvance jako Ezau, svého Boha zradili pro pár drobných jako Jidáš. Je ve vás vůbec něco dobrého? Existuje nějaká hanebnost, jež by vám nebyla vlastní?

Věřící nejste o nic víc, než můj kůň. Zlato je vaším Bohem. Kdo z vás neumlčel své svědomí za úplatek? Je mezi vámi alespoň jeden, jenž by sebenepatrněji hájil zájmy Commonwealthu? Vy mrzké děvky! Což jste svým nestoudným pletichařením a podlostmi neznesvětili toto posvátné místo a z Božího stánku neučinili doupě lotrovské? Jak hnusně odporní jste celému národu, jenž vás pověřil k napravování křivd!
Tak tedy! Seberte si své saky paky, zamkněte za sebou a ve jménu Boha, jděte!"


Oliver Cromwell (*25.4.1599 +3.9.1658), byl anglický vojenský a politický představitel. Známý je především pro angažovanost ve vytvoření anglické republiky a jeho roli jako lorda protektora Anglie, Skotska a Irska. Byl jedním z vojenských velitelů, kteří přispěli k porážce královského vojska v občanské válce. Od roku 1653 až do své smrti roku 1658 vládl jako lord protektor.

Olivera Cromwella ztělesnil vynikající Richard Harris, krále Karla pak Alec Guinness.
Snímek v roce 1971 obdržel Oscara za hudbu a byl nominován i tvůrce dobových kostýmů.
CROMWELL - drama, historický, válečný, životopisný, Velká Británie 1970, 145 min.

KROCAN NA WHISKY

Postup: Koupíme pětikilového krocana (pro šest osob) a láhev whisky.
K tomu sůl, pepř, olivový olej a proužky špeku. Krocana poklademe špekem, zavážeme, osolíme, opepříme a potřeme olivovým olejem. Předehřejeme troubu
na 200 °C. Nalejeme si sklenku whisky
a připijeme na úspěch díla. Poté uložíme krocana na pekáč a vložíme do trouby.
Nalejeme si dva bleskové panáky whisky
a připijeme opět na úspěch díla.

Po dvaceti minutách nastavíme termostat na 250 °C, ať trouba pořádně bručí. Dáme si další tři whisky. Po půl hodině ptáka otočíme a nadále bedlivě hlídáme. Občas se chopíme flašky ffiskie a nalejem si do řepy. Po další bůlhodince se uopatrně vydáme k lince a krocanou prodočíme. Přidom dáuáme bacha, abyzmese neupálili uo ty pojebaný dvéře vod trouby.

Si dalších pěét nebo zedm fixki vevnitř sklenice si a pak a tak. Kruvacana pečem další dři hodinkýý (ale je to vcelku fuk) a každých deset minud dem čúrat. Je-li to aáspoň drožku možný, dolezem ke sforákua úytáhnem troubu z grozana.

Dofřejem si ježdě jedoóo loka a znoúua se pokuzíme tu mrchu dostad uen. Zúédnem tóo prokladýo ffóógla z éé zeměéa prrrrrrrrdnemho na boddnos. Dáúuúáme uéélkýho majzla
na uk! louznutí na zamaštťěnýým liinoúlluélu. Néllsze-li tomu zabránid, szskuszszsimesze zsznoúúa póószszsdááuitna nohýýýáááaúú uonojetostejnějedno !!!!!!
Trošku se prospíme. Příští den sníme krocana studenýho s majonézou a s aspirínem.


NOČNÍ MŮRA

„Ne, ne ještě nemám věk na důchod" Jedu
z práce. Je mi 73 let. Musím vlakem, protože jsem o řidičák přišel jako zdravotně nezpůsobilý. Poté, co mi ve vlaku štípne lístek průvodčí s naslouchá-
tkem a silnými dioptriemi, vystupuji. Vystupuji velice opatrně. Mám totiž jen jedno oko. To pravé mně vypíchl 70-tiletý oční chirurg při odstraňování šedého zákalu, když se mu třásly ruce, protože měl Parkinsonovu nemoc.

Z lokomotivy vytahují strojvedoucího na invalidním vozíku. Procházím nádražní halou, kterou hlídá hrbatý policista, který se pomočil. Opět to nestihl. Vycházím ven a jdu na tramvaj. Řidička žádá cestující, aby jí řekli, kde má zastavit, protože trpí ztrátou paměti.
Vystupuji a mám hlad.

V restauraci mi číšník oznamuje, že jídlo dostanu, jakmile se podaří dostat kuchaře z komatu. Objednávám si pivo, ale číšník kvůli tř...esu rukou půlku vylije, než dojde k mému stolu. Chci zaplatit, ale číšník nerozezná stovku od tisícovky a nemůžeme přijít na to, kolik má vlastně vrátit peněz. Jdu domů. Mé děti ve věku 48 a 50 let se mě ptají, jestli bych jim nepomohl najít nějakou práci. Ne, děti moje, na to jste ještě příliš mladí. Ještě pracujeme MY.

Večer jdu do Národního divadla na Labutí jezero. Beru si raději Pampers, abych to vydržel. Představení je hned v prvním dějství zrušeno, protože 68-letá baletka, představitelka hlavní role, padá a láme si krček kyčelního kloubu. Vracím se domů. Odložím obě zubní protézy. Pustím televizi a sleduji celostátní oslavy narozenin prezidenta Kalouska, který se k naší radosti v plné síle, zdraví a svěžesti dožívá 120 let.